Květen 2016
Po loňském neúspěšném pokusu o vypěstování vlastních sazenic révy jsem se pokusila znovu. Loni téměř všechny rouby vypučely, ale podnože nezakořenily. Předpokládám, že to bylo proto, že jsem nedokázala zajistit kořenům příznivou teplotu po naroubování a uložení do mokrých pilin. Letos jsem se rozhodla vylepšit systém a uložit rouby do menšího kýblu s rašelinou a ten dát do větší nádoby s vodou temperovanou na 30°C pomocí ohřívátka do akvária. Toto ohřívátko jsem si pořídila na temperování rmutu a s úspěchem jsem ho na podzim použila při výrobě červeného vína.
Tentokrát nastala změna, podnože zakořenily, ale rouby neprorostly :(. Možná jsem si to zavinila tím, že jsem je před roubováním máčela pouze 12 hodin a poté absolvovaly desetiminutovou dezinfekci horkou vodou (52°C). To je teoreticky mohlo silně vysušit. Zbytek roubů jsem použila pro přeroubování podnoží divoce rostoucích ve vinohradu, ale rouby se neujaly. Možná ze stejného důvodu.
Takže zase příští rok. Jednou to vyjít musí.
Archiv rubriky: Zahrada
Sklizeň 2015
6.9.2015 Rulandské šedé – 30 kg – 21° ČNM
19.9.2015 Müller Thurghau – 40 kg – 22° ČNM
30.9.2015 Neuburgské a Veltlínské zelené – 50 kg – 24° ČNM
4.10.2015 André – 220 kg – 22° ČNM
7.10.2015 Zweigeltrebe – 160 kg – 22° ČNM
11.10.2015 Frankovka – 160 kg – 23° ČNM
Všechny hrozny ve výborném zdravotním stavu
Rulandské šedé vypito ve stadiu burčáku
Müllerka půlka v burčáku, zbytek chytl divné tóny, lehce spraveno bentonitem ale pořád nedobré
Neuburg zatím stále neprokvasil
Část André vylisována na klaret, také ještě nedokvašeno
Všechno modré již dokvašeno a uloženo ve zracích nádobách (sud 100 l (Zweigel + André), nerezový tank 100 l (Frankovka) a demižony 50 l (André)
Přeroubování výhonků podnožové révy ve vinohradu
Březen 2015
Na mnoha místech po odstraněných keřích vyrůstají více či méně bujně výhonky podnožové révy, kterou jsem určila jako Kober 5BB. Rozhodla jsem se, že se je pokusím přeroubovat rouby z okolních pokud možno zdravých keřů. K přeroubování jsem použila částečně letorosty odebrané v polovině února za účelem výroby sazenic a částečně letorosty ustřižené přímo na místě. Přeroubování proběhlo 4. a 6.3.2015.
Použila jsem roubovací kleště omega u vhodných tlouštěk podnože a roubu, u tenkých podnoží jsem zkusila ablaktaci. Chtěla jsem využít i vloni vysazené sazenice Hibernalu, které měly ovšem každá jenom po jednom velmi tenkém letorostu. U nich jsem zkusila kombinaci roubování do rozštěpu a na kozí nožku. No a teď budu doufat, že se aspoň část roubů ujme J. A tam, kde to nedopadne dobře, zkusím ještě zelené přeroubování v květnu.
Výroba vlastních sazenic révy
Březen 2015
Protože ve vinohradu zeje asi 400 míst prázdnotou a taky proto, že jsem ještě nikdy nic ve skutečnosti neroubovala a to je pro ajťáka/zahradníka velká výzva :), rozhodla jsem se vyrobit si své vlastní sazenice révy. Napřed jsem prostudovala, co píšou knihy, které mám doma – Pěstování révy vinné a Rozmnožování dřevin. Potom jsem zvolila nějaký aspoň částečně pro mě proveditelný postup. Nemám totiž doma chladírnu ani termostat J. Podnožové řízky i rouby jsem se rozhodla z vinohradu odebrat až v druhé polovině února, i když se to doporučuje provést v prosinci před příchodem mrazů. Nemám je totiž kde skladovat a ani se mi nepodařilo najít náhradu za Chinosol, kterým se rouby i řízky před uskladněním desinfikují. Mám za to, že Chinosol se už neprodává a nevím, co se dá použít místo něj. Až pojedu pro profisazenice do šlechtitelské stanice v Polešovicích, zkusím se zeptat, jak to dělají. Třeba mi to prozradí.
Takže jsem omezila skladování materiálu na minimum a počáteční desinfekci jsem vynechala. Místo toho jsem těsně před roubováním provedla desinfekci horkou vodou 50 – 52°C po dobu 10 minut. Rouby i řízky už předtím ležely 24 hodin ve vodě, aby byly na tyto úkony solidně připraveny.
Samotné roubování jsem udělala pomocí roubovacích kleští, zakoupených na internetu. Fungují na principu omega řezu a nepřišlo mi to nijak složité. Jenom je třeba hledat k dané tloušťce podnožového řízku najít stejně silný roub.
Roubovance jsem na vteřinu ponořila do zahřátého parafínu (Revilan červený) a zchladila je ve studené vodě. Roztříděné podle odrůd jsem je naskládala do kýblu a prosypala mokrými pilinami. Do konce března musí vydržet venku a potom je plánuji i s kýblem postavit na plynový kotel. Až vyraší, popráškuji báze roubovanců stimulátorem a vysadím je do vysokých kelímků od jogurtu J. Mohla bych je sice zaškolkovat ve vinohradu, ale těžko bych je ubránila před srnkami, takže to raději vyřeším takto. No a co zakoření, plánuji vysadit už v září na stálé místo, na podzim sestřihnout na 2 očka a na zimu přihrnout.
Teď jich mám asi 50. Tak uvidíme, kolik jich nakonec zaujme své místo ve vinohradu :).
Introdukce dravého roztoče
Leden 2015
9.ledna 2015 bylo nezvykle teplo. Na vinohradech a zahradách byli ten den skoro všichni. Bylo jasno a téměř 16°C. Foukal teplý vítr. Rozvěsila jsem 100 filcových proužků s dravým roztočem Typhlodromus pyri. Počítala jsem s jedním proužkem na každý 3. keř. Ale vzhledem k tomu, jaké jsou ve vinohradu díry, tak mi nakonec pochybělo. Taky jsem si nepromyslela, jak budu proužky připevňovat. Nějak jsem je tedy plus mínus nastrkala mezi keře a drátěnku a rozhodla se, že přijedu ještě jednou s dalšími 50 kusy a sešívačkou. 26. ledna jsem rozvěsila zbytek proužků a všechno upevnila kancelářskou sešívačkou. Kupodivu téměř žádné proužky z keřů neodpadly, takže snad bude tato akce úspěšná. Loni jsem měla velké napadení hálčivci, takže nějaký zásah byl nutný. K pořádnému namnožení dravých roztočů bude sice třeba několik let, ale někdy prostě začít musím.
Ochrana vinohradu
sezóna 2014
Protože jsem v pěstování révy nováček, nakoupila jsem spoustu literatury a snažila se nastudovat, co mému vinohradu hrozí. Loňská sklizeň, kterou jsem dostala jako bonus, byla totiž vyloženě plesnivá. Soused, který vinaří už od dětství, mi řekl, že to chytlo oidium.
Literatura, kterou používám velmi často je Pěstování révy vinné od Pavla Pavlouška a Ochrana ovocných dřevin a révy v ekologické a integrované produkci (kolektiv autorů). Největším pomocníkem je ovšem slovenský server Galati. Každý týden zadávám do programu průměrnou teplotu a množství srážek podle nejbližší meteostanice ze sereru Amet. V Dolních Kounicích bohužel meteostanice není, takže používám údaje z Ořechova, které o něco lépe charakterizují moje klima než stejně vzdálená meteostanice v Nových Bránicích. Jenže zrovna tento týden se údaje z Ořechova poměrně výrazně lišily od skutečnosti… Takže si pořídím alespoň srážkoměr a pokusím se ho pravidelně kontrolovat.
Rozhodla jsem se, že chemickou ochranu budu používat jenom proti plísním (padlí, plíseň révová a plíseň šedá). Insekticidy prostě vynechám. Likvidovaly by mi pomalu se lepšící biodiverzitu ve vinohradu a některé by mohly ublížit sousedovým včelám.
Po dlouhém studiu všech zdrojů jsem si trochu ujasnila většinu aspektů ochrany integrované produkce. Samozřejmě jsem v tom procesu udělala několik chyb, ale žádný učený z nebe nespadl (říká soused :)). A během pár měsíců projevil zájem o to, odkud že beru ty rozumy, čím se má právě stříkat. A tak mu každý týden posílám signalizaci z Galati.
Letos je u nás nejsušší rok od začátku existence meteostanice v Ořechově (2009). Za první půlrok napršelo pouhých 98 mm srážek, což znamená „múčnatkový rok“. Teď už samozřejmě znám všechna synonyma pro Erysife necator (Oidium tuckeri, padlí révové, múčnatka). Peronospora se prozatím vůbec nedostala do infekčního tlaku. Ke svému množení potřebuje celkem dost vody. Přesto jsem udělala po odkvětu jeden preventivní postřik. Proti padlí jich už bylo nepočítaně a teprve nedávno jsem si prostudovala tabulku povolených přípravků a udělala si přehled o skupinách účinných látek a nezbytnosti střídání přípravků a omezení počtu jejich použití kvůli ekotoxicitě a možnosti vzniku rezistence.
Dosavadní postřiky proti padlí:
- Karathane New – konec dubna, výhodné jako první ošetření, protože účinkuje i při nižších teplotách a má eradikativní účinek. Kvůli ekotoxicitě smí být v integrované produkci použit pouze jednou za sezónu. Účinná látka: dinokap.
- Kumulus WG – polovina května, optimální účinek při 20°C. Při vyšší koncentraci funguje i na vlnovníky a hálčivce.
Účinná látka: síra - Dynali – před květem a po odkvětu. Přípravek s hloubkovým účinkem. Tady jsem udělala chybu. Po odkvětu jsem měla použít přípravek z jiné skupiny účinných látek (třeba IQ Crystal). U Dynali může vzniknout rezistence. Obsahuje 2 účinné látky:
amidoximy a DMI. - IQ Crystal – polovina července. Přípravek s hloubkovým účinkem. Účinná látka: chinoliny. Ideální bylo jej prostřídat s Dynali. Dynali se může použít dvakrát za sezónu, IQ Crystal třikrát.
- Topas 100 EC – konec července. Systémový přípravek. Použila jsem ve směsi s Kumulus WG. Je také ze skupiny DMI (jako Dynali), takže to není úplně dobrá volba, ale bylo potřeba to nějak prostřídat. Doufám, že rezistenci zabrání síra.
Tento týden celkem silně napršelo – řekla bych až 50 mm, což je plovina z předchozího půl roku. Tak jsem zvědavá, co vypadne ze signalizace.
Proti peronospoře jsem provedla jediný postřik po odkvětu Dithane DG neotec. Proti botrytidě zatím nic, ale předpokládám, že to velmi brzy přijde.
Jarní výsadba stromků a révy
Duben 2014
Konečně mám na pozemku přípojku vody na zavlažování, a tak hurá nakoupit stromky. Měla jsem zájem o pestrou směsici typických i netypických druhů vhodných do teplé a suché oblasti. Vybírala jsem za pomoci svého starého Pomologického atlasu (Josef Kutina a kolektiv, vydalo Zemědělské nakladatelství Brázda v roce 1992). Ale najít vhodné odrůdy pro nejsušší oblast ČR byl jenom s touto pomůckou docela oříšek protože tato vlastnost je málokdy uvedena. Takže jsem spíš vyřadila odrůdy, které vyloženě vyžadují větší srážkové úhrny a napsala si seznam toho, co bych chtěla. Na internetu jsem pak hledala prodejnu, kde by většinu z toho, co chci měli. Nakonec jsem se rozhodla jet až do Uherského Ostrohu. Firma Prodej stromků s.r.o. měla asi nejširší sortiment. Jenže začátek dubna je konec prodeje a velkou část z toho, co jsem chtěla neměli :(. Něco jsem potom dokoupila u Urbanů v Želešicích, kde mají o něco lepší ceny a příjemnější obsluhu. No a někde zbyly jen vykopané díry a místo čekající na stromek na podzim.
Sazenice révy vinné ovšem nejsou v každé školce nebo zahradnictví k mání. Na internetu jsem nikde blízko nenašla rezistenty, které bych ráda v menším množství otestovala. V Uherském Ostrohu mi poradili blízkou šlechtitelskou stanici v Polešovicích. Tam jsem byla opravdu nadšená a odvezla jsem sazenice Hibernalu, Mery, Sevaru a Orionu. A taky na ochutnání víno Mery a Sevar. Obojí bylo velmi dobré.
Všem prostokořenným stromkům i sazenicím révy jsem zakrátila kořeny a namočila je na 24 hodin do vody. Další den jsem je vysadila do připravených jamek. Měla jsem toho až nad hlavu, takže révy jsem vysazovala už skoro potmě a místo roubování mi tak skončila trochu příliš vysoko. Hibernal ale zakořenil přesto zakořenil velmi pěkně, u ostatních odrůd se některé sazenice neujaly.
Po dvou měsících jsem ovšem byla ráda, že hodně z toho, co jsem chtěla vysadit, už ve školkách neměli, protože letos je sucho v Kounicích katastrofální. Pořád se dívám ve zprávách na všechny ty záplavy a u nás ani kapka nespadne. Oproti průměru, který je stejně nejnižší v ČR, jsme letos asi tak na čtvrtině srážek. Dokud jsem zalívala, stromky se jakžtakž držely. Jenže potom porost na louce přesáhl metr, sekačka v nedohlednu a protáhnout 200 m touto džunglí kolečko s barelem vody se stalo nemožným. Většina stromků se konce června nedožila.
Sekačku už teď naštěstí mám. Je to ďábelský stroj, který zvládá nerovný terén i keříky menší velikosti. Čekala jsem na něj ovšem víc jak měsíc a ten stál většinu stromků život.
Lucina Max
Taky jsem už v naší džungli na Lucině utrhla spodní kryt převodovky (jedna z mála plastových částí stroje), který skončil mezi noži. Objednán je nový a já se děsím, jak dlouho bude trvat jeho dodání. Firma Vari totiž polepí celou republiky billboardy a pak zjistíte, že vyobrazený produkt není k dostání 🙂
Zakoupené stromky (většina in memoriam):
Amelanchier Cusickii – Indiánská borůvka
Kdoule Hrušková, Portugal, Vranja
Rakytník řešetlákový Habego, Krasavice, Sluníčko, Frugana, samec
Kustovnice čínská Goji ANNY
Růže dužnoplodá Karpátia
Jeřáb Moravský Sladkoplodý
Jeřáb Aronia keřový
Jabloň Coxova reneta M7
Třešeň Kaštánka a Karešova
Malinoostružina Buckingham
Malina Polana
Rybíz černý Titania
Meruňka Hargrand, Leskora
Švestka Čačanská lepotica, Čačanská najbolja
Ryngle broskvová
Broskvoň Michaela, Saturn
Višeň – Pandy, Ujfehertoifürtös
Ořešák Jupiter
Mandloň
Líska Hallská, Barcelonská
Příprava na výsadbu stromků
Duben 2014
Východní stranu pozemku by měla lemovat řada ovocných stromků. Pro jarní výsadbu jsem si naplánovala především peckoviny a některé méně známé druhy, které budou nejspíš v kontejnerech. Také jsem chtěla vyzkoušet některé rezistentní odrůdy révy. K výsadbě stromků je potřeba kompost a voda.
Voda byla dostupná na hranici pozemku, takže bylo nutné osadit měřák a vytáhnout z šachty trubku s kohoutkem. Vše zajistil perfektně pan Richter z Brna – Kohoutovic. Kompost jsem dovezla na vozíku vypůjčeném od firmy Centrum přívěsů Brno, která má sice děsné webovky, ale dobrý sortiment, dobré ceny a ochotné lidi. Brala jsem Černého draka z Centrální kompostárny Brno.
Cesta do kompostárny byla sama o sobě zážitek. Našla jsem si na Google maps nejméně komplikovanou cestu z půjčovny vozíků do kompostárny, abych se s vozíkem nedostala do nepříjemných situací. K mému údivu byla cesta mezi Chrlicemi a Brněnskými Ivanovicemi zavřená, což už je pravděpodobně docela dlouho. Takže jsem se totálně zamotala. Když jsem se nakonec dostala na ulici Vinohradskou, pořád jsem čekala na nějakou ceduli nebo ukazatel ke kompostárně, ale nikde nic, jen výstrahy, že cesta je po 200 m uzavřena. Představa, že budu těch 200 m s vozíkem couvat mě dost děsila. Byla to totiž teprve má druhá cesta v životě s vozíkem a při té první bylo couvání téměř nad moje síly.
Ale co naplat, kompost jsem potřebovala, tak jsem zajela až k uzávěrce cesty a naštěstí se tam konečně objevila směrovka ke kompostárně. Věděla jsem, že musím najet na mostovou váhu, ale potom jsem netušila co dál. Paní v okýnku váhy nebyla dvakrát přívětivá. Tak jsem se vypravila mezi hromady různého biologického odpadu v různém stadiu rozkladu. Byl tam patřičný odér a hluk z obrovských nakladačů, které pojížděly mezi hromadami. Vůbec mi nebylo jasné, co z toho má být ten úžasný kompost, všechno vypadalo spíš velmi nevábně. Asi dvakrát jsem bezradně projela kolem hromad a potom jsem auto odstavila a odešla hledat někoho do blízké budovy. Tam se mě naštěstí někdo ujal a nakladač nabral asi čtvrt lžíce opravdu krásného černého kompostu. Během půl minuty byl vozík naložen. Zdálo se mi, že je toho málo, ale na váze jsem zjistila, že mám naloženo 400 kg. To už bylo skoro víc, než můžu na vozíku odvézt, ale Fabia jako vždy nezklamala.
Absolvovala jsem i nezbytné couvání na naší rozbité příjezdové cestě. Těch 50 metrů mi trvalo asi 15 minut a vylezla jsem notně zpocená, ale dala jsem to 🙂
No a potom jsem vyryla 25 jamek cca 50 x 50 x 50 cm a pomocí kolečka dovezla ke každé hromádku kompostu. Ještě že nahoru vozím kolečko prázdné. Ke konci práce se mi povedlo kolečko píchnout a vyrobit v duši neopravitelnou díru. Nevěděla jsem, kde mám koupit novou duši ke kolečku, ale nakonec ji měli v Hornbachu, ale ta cena – bylo to myslím ke 200 Kč. No děs – čtvrtina ceny kolečka. Další náklad, který přičtu k výsadbě (i když jde spíš o mou blbost – nové kolečko je potřeba před použitím dofouknout.)
Zimní řez révy
Březen 2014
Minulý měsíc jsem vyčistila meziřadí od náletových dřevin a rozbujelé podnožové révy. Občas byla potřeba motorová pila, zbytek se dal vyřešit velkými nůžkami a mačetou. Při likvidaci třímetrových šípků jsem si náruživým sekáním přivodila tenisový loket. Je to daň z nadšení :). Ještě tři měsíce poté ruka není v pořádku. Řady se ale plně zprůchodnily a náhle bylo lépe vidět, jak jsou děravé. Největší díra v řádku byla na 12 keřů. Někde už po révách nezbylo nic, někde jsou pahýly s obrážející podnožovou révou. Docela rychle jsem pochopila, že pahýlů se nedá tak snadno zbavit. Kořeny jsou dosud živé a rýčem a sekerou bych to řešila snad půl roku. Běžná praxe je podle všeho vytržení révy traktorem, ale zatím nemám traktor 🙂 a při šířce řádku 1,5 m budu stejně pořizovat jen jednosý stroj a nevím, jestli mi to s tím půjde.
Tak jsem vymyslela zábavnější řešení. Zkusím si zapěstovat podnože a příští jaro se je pokusím naroubovat. Jestli se mi to podaří, uvidíme za rok. Vinohrad byl vysazen v roce 1984. Slaví tedy třicátiny a já nejsem ještě definitivně rozhodnutá, jestli budu podsazovat nebo klučit a postupně obnovovat. Ale čím víc tam chodím a dotýkám se pořád dokola všech keřů, tím méně si dovedu představit jejich likvidaci. Navíc mi sousedka přes jedno řekla, že jejich vinohrad je na místě už od roku 1946. Tehdy se ještě révy vyvazovaly ke kůlům. Improvizovanou opěrnou konstrukci k těm kůlům dobudovali až mnohem později. Tak třeba by ty moje hlavičky staré mohly taky ještě vydržet.
Většina keřů je zapěstovaná na 2 kmínky. U některých z nich již jeden odešel a zbývá jen jeden. Chtěla jsem řez nějak sjednotit, takže mi z toho vyšlo sestříhání jednokmínkových keřů srdcovým řezem na 2 tažně po 6 – 8 očkách a jeden zásobní čípek a u dvoukmínkových keřů u každého kmínku na jeden tažeň a jeden zásobní čípek. Tam kde žádný keř nechyběl, to vypadalo, že by se tažně mohly křížit – keře jsou vysazeny v řadách 1 m od sebe. Tak jsem tažně dělala kratší, pokud nebyly letorosty příliš silné, aby mi šly ještě vyvázat. Zbytek budu muset vyřešit při podlomu. Naopak tam kde byly v řadě díry, jsem nechala tažně delší – až 16 oček. Uvidím, jestli potom nebudou keře přetížené. Hodně kmínků jsem musela sesadit. Místo nad prvním drátem končily někde nad třetím. Někde byly vytvořené kordony a nebylo možné najít vhodný letorost pro tažeň, tak jsem nechala kordon a několik čípků. V sesazování budu muset pokračovat ještě příští rok. Ne všude to šlo elegantně provést hned. Velké rány jsem zatírala stromovým balzámem. Celé mi to trvalo 3 víkendy, ale kdybych si s tím tak nehrála, dalo by se to jistě stihnout i rychleji :).
Boj s akáty
Leden 2014
Můj pozemek se nachází v suché teplé oblasti, kde se velmi dobře daří akátům. Louka byla dlouhou dobu ponechána ladem, takže je zaroslá náletovými dřevinami různé velikosti. V některých místech převažují akáty a horní část vinice sousedila na jihovýchodní straně se slušně vzrostlým akátovým lesíkem. Soused je včelař, takže mu to nevadilo :), ale já mám s loukou zcela jiné plány a navíc keře v zastíněné části vinice byly znatelně neduživější než na zbytku.
Rozhodla jsem se tedy pro boj s výjimkou rokle, kde jsou akáty nejvzrostlejší a drží svah před sesutím. Tam plánuji les ponechat a jen příležitostně vykácet usychající stromy na palivové dříví.
Jako první měl padnout lesík stínící vinici. Přišlo mi logické ho prostě vykácet motorovou pilou. Na dvakrát jsme to zvládli a po nákupu kozy Wollcraft jsme elegantně nařezali hromadu palivového dříví.
Koza se osvědčila. Dokonce i Indián, který má ke všemu výhrady, byl spokojen. Koza teď čeká složená ve sklepě na další várku akátů.
V zimě to všechno vypadalo optimisticky, obrovská hromada osekaných větví však doteď čeká na naštěpkování a tou hromadou a všude kolem prorůstá neprostupná trnitá akátová džungle. Až teď začínám zjištovat, že s akátem to nebude legrace.
Sekačkou do té změti nemůžu. Pařízky jsou přece jen vyšší a neuklidili jsme pořádně posekané větve. Začínám řešit, jak akáty umrtvit a jak se posléze zbavit pařezů. Asi nejobšírnější článek s ověřenými výsledky různých druhů přístupů, který jsem našla na internetu, je Péče o akátové porosty z časopisu Ochrana přírody. Je ale určen spíš pro odbornou veřejnost. Lajkům může pomoci prakticky pojatý Metodický list Intitutu aplikované ekologie Daphne
Když jsem to všechno prostudovala a prošla i další články a zkušenosti lidí s akáty, tak jsem z toho usoudila, že akáty budu příště kácet koncem vegetačního období (tak aby pokud možno ještě stihl obrazit) s ponecháním asi metrového kmínku. Pařezy nebudu zatírat herbicidem. Výmladky z pařezů se pokusím odstraňovat mechanicky. Nešťastně pokácený lesík (nyní akátovou džungli) budu muset ošetřit herbicidem a to dvakrát. Jednou na počátku července a podruhé na počátku září. V zimě se pokusím místo pořádně uklidit, aby se tam dalo řádit sekačkou. A potom sekat, sekat a sekat dokud nezvítězím 🙂
Přestože se ve většině zdrojů píše, že se akát nemá normálně kompostovat, ani se štěpka z něj nemá používat k mulčování, tak to udělám – spíš to mulčování. Spousta větví, které se už k topení nebudou dát snadno zpracovat skončí ve štěpkovači a potom v sadu a část i ve vinohradu. Nedovedu si představit, že bych tak obrovské množství biomasy pálila. Myslím, že by to bylo i nebezpečné.
A potom napíšu, jak to dopadlo – tedy jestli mulčované rostliny nějak chřadnou oproti nemulčovaným.