Říjen 2013
Pan majitel mi přenechal první sklizeň, přestože kupní smlouva dosud nebyla zapsána do katastru. Je již delší dobu nemocný a o vinohrad se nemůže starat. Domluvil mi možnost zpracování vína u jednoho vinaře v Perné. Předpokládal velkou sklizeň … Jenomže hrozny byly těžce napadené padlím a botrytidou a bílé odrůdy dávno za optimálním okamžikem sklizně – barva hroznů hnědá. Nechtěla jsem moc vína, ale raději kvalitní. Všechno nahnilé a chycené plísněmi zůstalo ve vinici. Sběr nebyl úplně jednoduchý, protože část vinice byla hustě zarostlá zdivočelou podnožovou révou. Některá místa byla téměř neprůchozí. Ochraně a zeleným pracem se nejspíš v posledních letech moc nedalo. Vegetace v meziřadí i příkmenném pásu byla podle všeho likvidována chemicky, což zabralo na běžné plevele, ale zarostlých částí se to moc nedotklo. Aspoň mám lepší představu, co mě čeká 🙂
Usoudila jsem, že nejšetrnější k hroznům a zároveň nejschůdnější pro zajištění budou OZ bedýnky na 15 kg. Popůjčovala jsem co se dalo po všech sousedech. Tedy 50 bedýnek a dodávku. Nakonec jsme toho potřebovali sotva polovinu 🙁 Majitel mi nabízel zapůjčení nějaké velké nádoby, ale myslím, že varianta s bedýnkami je na 2000 m2 vinohradu a ruční sklizeň akorát. Sklízelo se do nich dobře, a nedovedu si představit, že bychom vynášeli vinohradem 200 m po svahu nahoru cokoli těžšího.
Pak nastal malý problém s odjezdem dodávky. I když nebylo nijak mokro, tráva na hlíně a kopec nahoru zajistily dokonalé prokluzování kol. Ještěže nás bylo na to auto šest. Po velkém úsilí jsme ho nějak vytlačili. Tato příhoda mi přišla nakonec docela veselá, jenomže jsem si ji měla líp zapamatovat. O dva měsíce později jsem tam takhle zůstala viset s jinou dodávkou, tentokrát ovšem jen ve dvou a široko daleko ani živáčka. Ale to patří do jiné kapitoly.
Zpracování celé úrody trvalo profi mlýnkoodzrňovači asi tak 3 minuty. Všechno šlo do kádě, bílé, červené, odrůda neodrůda. Cukernatost 21°NM. Na tu bídu parádní výsledek. V průběhu času se však vyjevila mnohá ale.
- Nějak jsme se přesně neshodli na tom, kolik vína z toho vlastně bylo. Podle mě 280 l rmutu, podle sklepmistra 190 … Ale nejsem si jistá, nepodívala jsem se, jenom tam to větší číslo padlo. Každopádně vzniklo nedorozumění. Ať tak nebo tak, bylo toho na tento velký profi sklep zatraceně málo.
- Tudíž ani nebyla dostatečně malá nádoba na zpracování tohoto množství, takže se to smíchalo s něčím dalším a můžu si od vinaře odvézt víno podle vlastního výběru. Což o to, víno má pan Maňák výborné. Aby ne, na každý tank speciálně namíchané bakterie pro odbourání kyseliny jablečné. Kdo ho pil, zatím každému chutnalo. Jenže mě to trochu zklamalo. Chtěla jsem víno z vlastních hroznů…
- Ještě po 8 měsících nevím, kolik za to vlastně budu platit. Pokaždé když jedu pro víno, tak se ptám, ale ještě to nemají spočítané. Tak doufám, že mě to nezruinuje.
- Strašně těžko se domlouvá termín, kdy se pro víno můžu stavit.
- Majitel sklepa mi dal lehce na srozuměnou, že takovéto kšefty jsou pro něj velmi ztrátové. No já to chápu, ale nedomlouvala jsem to. Přišla jsem k tomu jako slepý k houslím.
A co z toho vyplývá? Prostě tudy příští rok cesta nepovede. Navíc by mě to ani nebavilo. Zkusím 50 l demižony pěkně po odrůdách a snad se mi podaří prodat co nejvíc v burčáku :). Počítám, že první víno nemusí být žádný zázrak, ale moc se těším.